Začali jsme s medvědy, protože medvědi jsou zvířata někde chována ve zvěřincích v dosti tristních podmínkách. Následovala vydra - Vydrýsek. Vydra je zvíře, které je u nás sice hájeno, ale rybáři u nás jej i přesto často likvidují. A jako třetí přišla na řadu vlčata.

Tenkrát, radil jsem se s ředitelkou a doktorkou paní Holečkovou ze zoologické zahrady ve Dvoře Králové, která mi řekla, že vlci jsou příliš společenská a příliš smečková zvířata. A jeden vlk, že by se stal příliš závislým, že by strádal a mohl by se začít i zraňovat, když bychom ho nechávali samotného. Takže jsem začal přemýšlet, jestli si mám vzít pár, ale pár z jednoho vrhu je nesmysl, tak jsem vzal dva kluky - vlky.

Vlky jsem si přivezl když jim bylo čtrnáct dní a začali jsme hned točit. Původně jsem měl představu a chtěl jsem točit příběh o chlapci, který žije na hájovně s fotografem, jako volné pokračování méďů, tentokrát by tam byl spíš ten kluk... Ráno objeví za dveřmi krabici, ve které jsou dvě štěňata, aspoň si myslí, že jsou to štěňata, stará se o ně, a pomalounku jak rostou, zjišťuje, že se chovají trochu jinak. Zjistí, že jsou to vlci a bude pro ně hledat místo, kde by se dali vypustit do přírody...

Ale tenkrát, když jsem měl natočený začátek tohoto příběhu, zavolali mi z televize, že o seriál se živými zvířaty nemají zájem a tak jsem přestal točit. A oni po třech měsících zavolali, že by chtěli, abych to dodělal. Jenomže mně už mezi tím hodně chybělo a ten příběh jsem nemohl navázat, tak z toho nakonec zůstalo jenom sedm dílů. K těm opět Jaroslav Samson Lenk napsal písničky, podle mě velice povedené písničky. Myslím si, že ten seriál ještě při vší té náročnosti a problémech, zaznamenal mnoho hezkých zvířat a obrázků a snad se bude dětem líbit.

Já sám jsem tedy začal a o vlcích jsem skoro nic nevěděl. A většinu informací jsem čerpal z poznatků a knih Američanů, kteří píší o aljašských vlcích, nebo od Ludvíka Kunce ze zoologické zahrady v Ostravě, který se věnoval vlkům, medvědům a měl také rysy. A překvapila mě samozřejmě spousta věcí. Že jsou to například zvířata přátelská. Myslím si, že jejich pověst ty jejich vlastnosti trošku poškozuje, protože vlk je zvíře samozřejmě společenské, je to šelma, která je nebojovná a nevyhledává zbytečné konflikty.

Vlk obecný Canis lupus - čeleď psovití

Charakteristika: Délka těla 1 - 1,6 m, délka ocasu 30 - 50 cm, výška těla 50 - 100 cm, hmotnost 15 - 80 kg. Samci jsou větší než samice, srst je šedá až hnědá, také černá, v Arktidě někdy i bílá. Huňatý ocas má černou špičku.

Rozšíření: Aljaška, Kanada a hraniční oblast s USA, Eurasie. U nás byl definitivně vyhuben v minulém století, zachoval se však na značném území Slovenska.

Prostředí a stanoviště:
Otevřená tundra a les.

Způsob života:
Vlk žil dříve v celé Severní Americe, dnes je z velké části v regionu vyhuben a přežívá pouze v odlehlých oblastech. Je aktivní v noci , chová se sociálně a žije ve smečkách o 4 - 8 jedincích. Soudržnost smečky udržuje pověstným vytím. Také vytím oznamuje vlastnictví svého loviště všem dalším vlkům, kteří se mohou v daném prostoru vyskytovat. Vytí je slyšet až na vzdálenost 10 km a umožňuje tak náležitě upozornit konkurenční smečku, aniž by došlo k vzájemným konfliktům. Často také vyjí v noci po úspěšném lovu. I když vlci také loví drobné hlodavce, ve smečce se zaměřují na vysokou zvěř - jeleny, losy nebo soby. Přitom všeobecně známé vytrvalé sledování kořisti až do úplného vyčerpání uplatňují vlci jen výjimečně. Mnohem častěji svou oběť špehují, zahánějí ji do úzkých, nebo jí odříznou únikovou cestu. Tato strategie, lovu ve smečce, jim umožňuje skolit zvířata až 10x těžší než jsou sami. Po úspěšném lovu čekají členové smečky za dominantním párem na přístup ke skolené zvěři. Ve smečce panuje oddělená hierarchie samců a samic, z nichž pouze alfa - jedinci se páří. S výjimkou sobů a netopýrů neexistuje v Severní Americe žádný další savec, který by se potuloval po tak rozsáhlých oblastech. Soudí se, že k rozšíření vlků do tak rozsáhlé oblasti přispěla právě jejich potravní specializace na velké kopytníky, kteří migrují za potravou na velké vzdálenosti.

Každý již někdy měl možnost vidět vlka. V některé z našich zoologických zahrad, ve filmu, nebo v nějakém dokumentu. Ubezpečuji vás, že s představou štíhlého, či dokonce vychrtlého těla se u pana Chaloupka nesetkáte (tedy ne jeho osobně, mluvíme tady o jeho vlcích). Dvě mohutná těla, hustá srst, upřímné oči a silná hlava s bohatým límcem okolo krku se od sebe liší pouze nepatrným barevným odstínem srsti.